Život má víc Barev 4
15. května 2012 v 17:53 | Hiroki
|
Povídky
Život má víc Barev 4.
Dodatečná Postava.
Mieko Woo 22 let

Druhý den, mě Hiro vezl do školy na kole, cítil jsem se vážně šťastný. " Dobře, jedeme! Drž se. " tahle slova nezapomenu tohle Hiro řekl vždy když jsem jeli z kopečka dolu užíval si ten vítr v zádech. " Hej, To je dobrý!" / Lee a Hiro si jízdu na kole užívali cesta do školy byla mnohem zábavnější teda aspoň pro Hira../ " To je sranda." /řekl Hiro a užíval si toho všeho. Lee ho objímal okolo pasu a měl o jeho záda opřenou hlavu ze smíchem mu odpověděl./ "Vůbec to není sranda!" v hlase šlo slyšet že je šťastný. " proč??" /po sjezdu kopečku už se cesta uklidnila a Lee svojí hlavu tisknul na Hirova záda./ " Lee. Podívej se." / Zvedl hlavu a podíval se, nahoru slunce prusvitalo mezi stromy, usmíval se a díval se do nebe, kdežto Hiro se podíval na stranu a usmál se také./ *Hiro.* //mám v hlavě takový zmatek všechno se mi odehrávalo v paměti jako by se sto stalo právě dneska. to jak mě políbil, nebo to jak mi cuchal vlasy v Knihovně, nebo to jak mě vytáhnu z hodiny. // *Já...co se týká první lásky, nemělo by to být předstírání, tohle jsi mě naučil.* / Hiro a Lee přijeli ke škole kde je uviděli jejich spolužáci... " Lee! Má kluka! Proč nám to neřekl?" / když dojeli ke škole Lee seskočil z kola./ " Tak jsme tady." / po té co tohle Hiro dořekl slezl z kola taky./ "děkuji." /Lee sledoval, Hira jak dává Kolo do stojanu a Umíval se. zadíval se na jeho kapsu kde vysel pořád ten přívěšek Medvídka. v očích se mu zaleskla slza./.. Vrátilo sem i zpět to jak mi Hiro vysvětloval proč ho pořád má chtělo sem i znova plakat byl jsem houpy. / pořád dokola sledoval ten přívěšek. po té Se Hiro rozešel k šatnám kde se oba přezuli, a Lee vytáhnul z Tašky dva přívěšky./ " No,ty..." / když mu je ale chtěl dát přišel tam jeho Kamarád./ "Hiro! Dobré Ráno!" / Hiro se pozdravil s kámošem a otočil hlavu na Leeho. Než to ovšem udělal Lee schoval přívěšky do tašky a dělal jako by nic./ " No,půjdeme společně domů, Dobře?" Zeptal se mě z úsměvem na tváří neodhodlal jsem se mu to dát. "Ano." / Místo toho aby, Leeho políbil mu jen rozcuchal vlasy, věděl že na něj nesmí spěchat pořád se usmíval a byl plný elánu./ "Uvidíme se.. Hey počkej už jdu!" /Lee se začal upravovat když v tom uslyšel známí hlas./ "Lee!" / když otočil hlavu zahlédl Mikeho s Larsem./ " Slyšel jsem to! Začal jsi chodit s Hirem?" /Lee zčervenal a sklopil trošku hlavu./ " Jo." / Lars se usmál a podíval se na Mikeho./ " Hej,Někdy půjdeme na dvojité rande!" Miek se tak rozzářeně otočil hlavu na Larse a ukázal na něj prstem z úsměvem já je jen pozoroval. " To je super, jak se od tebe dalo čekat, Larsi!" / políbili se, a Lee na ně jen vytřeštěně koukal když se rozloučili. když šli do třídy Mike se vyptával./ " Tak a jak daleko jste se dostali?" /Lee nechápal jak to myslel./ "Jak daleko..." Mike se mi asi chtěl začít smát, ale mě to bylo jedno. / No dal si mu pusu?" /Lee se Zhluboka nadechnul./ " To..." /překvapení Mike přivřel oči a byl zklamaní jako by mu to vadilo./ "Ještě ne? " řekl otráveně... nevěděl jsem o co mu jde. nebylo přece proč spěchat. " Lee! Roznáší se tu o tobě hodně drbů." /přiběhl za Leem a šla sni pomalu do třídy Chlapcové okolo nich si šuškaly. " Hirovi a Leeovi to nesluší." / když šli dal bylo to pro Leeho těžké protože to co říkali bolelo./ " Lee je tak obyčejní. Hiro se rozešel s Klukem z druháku! I když je tak krásná!" / všechny pozorovali Leeho a pomlouvali ho, probodávali ho pohledem jako by za všechno mohl on. Mike se zastavil dal mu ruce na ramena./ " Neposlouchej ty kecy, teď si jeho přítel ty. " po tom co řekl musel jsem se usmát a jít dal i když se mi chtělo utéct. " Jo." * Já, ten který se vždy staral o názory jiných lidí, jsem neměl strach z něčeho, co někdo řekne. protože jsem měl Tebe Hiro.* / cesta do třídy pro něj byla jako procházka peklem, ale zvládl to./ Myslel jsem že ve třídě to bude lepší ale nebylo i ve třídě se to rozneslo rychle. "Hej, hej ticho! už je tady!" / vlezl do třídy z úsměvem, musel se zhluboka nadechnout, protože by to asi jinak nezvládl./ " Dobré ráno!" *Cítil jsem se silnější.* Niel seděl v lavici a pozoroval zase stromy. Vzpomněl jsem si jak se k němu Hiro zachoval bylo mi ho líto. / Lee se posadil do lavice a , vytáhnul telefon. Začal psát sms pro Niela./ ""můžeme si promluvit v době oběda?"" V hodině tělocviku jsem byl myšlenkami zase u Hira. * I když jsem jen zamilovaní,zdálo se, jak bych poprvé v životě nebyl sám.Byl jsem šťastný. * / v hodině se hrál basketbal a Lee hrál, dobře ve sportech mu to vždy šlo. tady se střetl s Gerrym poprvé protože on měl hodinu ve vrchním patře. kdežto Lee ve spodním. kdyby to šlo Gerry by ho zabil pohledem... později na střeše řešil to všechno s Nielem, po té co se mu to Lee snažil říct, tak aby se netrápil se Niel zachoval jako by se nic nestalo a odešel. a Lee zustal stát na střeše ale jen na moment. poté se vrátil do třídy, kde si přečetl, sms od Hira že má přijít na jedno místo./ Bylo to překvapujíci řekl že mě vyzvedne před školou a pojedeme domu a zničeho nic jsem měl jít, k Ruskému kolu, tam kde mi řekl že mě má rád. Doběhnul jsem za ním a on zase zaléval kytku , musel jsem se usmát a po té jsem ho oslovil. " Hiro!" otočil na mě z usměvem hlavu. " Lee. Tenhle pocit je lepší" dále zaléval kytku "jo" řekl jsem z úsměvem na tváři. / potom začal Hiro pocákal vodou z hadice Leeho, ten se jen začal smát. Hiro dal hadici nahoru aby stříkala vodu k nebi./ " Oh, Lee! Podívej!" když jsem se podíval na obloze byla duha. " Wow!" Byl tak úžasný , usmíval se na mě svím zařívím úsměvem. byl jsem opravdu šťastný.
*Tomu se říká láska?*
/ Hiro, odvezl ho do domova./ " Princi, jsme tady. " Uklonil se jako bych byl vážně vznešená osoba. " Děkuji" /zasmál se a udělal stejné gesto jako on, Hiro se k němu naklonil pro pusu, ale Lee odskočil ze slovy./ " někdo nás uvidí." / Hiro to ale nevzdával, a rozhlédl se zda tam nikdo není./ " Naše, šance." /znova se ho pokusil políbit ale on znova odskočil, Hiro sklopil hlavu, a pak se usmál vzal Leeho za hlavu a políbil ho na čelo./ " Počkám. Počkám tak dlouho, dokud to neuznáš za vhodné." řekl a usmíval se, zahřálo mě to u srdce. "Hiro..." nečekal na to co jsem chtěl doříct. " No, uvidíme se zítra." / Lee přikivnul, a Hiro nasednul na kolo a jel. Lee v tom na něj zavolal./ " Uvidíme se!" / Hiro ještě otočil hlavu a zamával/ " Jo! " // po té co odjížděl jsem se cítil opravdu šťastný,// *Byl jsem nadšený, kvůli každé maličkosti. Díky něj mělo vše, mnohem víc barev. To je důvod, proč jsem to nepoznal. Že má láska měla zničit, lásku někoho jiného.* /Druhý den ve škole. Seděl Hiro na lavici a Hrál na kytaru, a zpíval okolo něj byla jeho kapela, zkoušeli a Lee seděl na druhé straně třídy a pozoroval je, už dávno bylo po vyučování, už byl skoro podvečer, Zkouška skončila hodně pozdě večer./ " Promiň že jdu pozdě" Hiro vedle sebe vezl kolo a já šel na druhé straně po jeho boku. " V pohodě. Chystáš se hrát na kulturním festivalu?" zeptal jsem se protože jsem tam každý rok chodil. " huh? Jo. A budu zpívat jen pro tebe." usmíval se, a broukal si jednu melodii a já šel za ním z úsměvem na tváři z kapsy jsem vytáhnul. přívěšek Modrého medvídka s Dopisem a dal mu ho do kapsy. když se otočil dělal jsem že mu upravuji košili,byl jsem nervozní. " tady je to v pohodě, už půjdu sám." /Hiro se usmál, a podal mu tašku co měl v košíku na řidítkách./ " Oh,dobře.Dávej pozor. " /Lee si vzal tašku a usmála se./ " Díky jasně. Uvidíme se. pa pa" / Lee se rozešel ke schoduma mával na Hira co nasedal na kolo a rozjel se jinou cestou domu. na schodech se zastavila pozoroval Hira jak jede domu, z úsměvem se otočil že bude pokračovat ale v tom ho někdo omráčil a tahnul pryč, taška mu spadla na schodiště./ *To je důvod, proč jsem to nepoznal.* / Hiro už byl v půlce cesty když v tom mu vypadnul dopis a medvídek z kapsy a rolnička na medvídkovi zacinkala. a ho to donutilo zastavit, zvedl medvídka a pozoroval ho. pak si přečetl dopis./ ""Nechci. aby si po tom všem, měl stejný přívěšek, jako tvůj bývalí. Prosím, měj stejný přívěšek jako já."" / když to všechno přečetl, podíval se na medvídka a usmál se nasednul na kolo a jel k Dětskému domovu, což bylo dobře pro Leeho protože jel stejnou cestou jako měl jít Lee, takže na schodech zahlédl jeho tašku seskočil s kola a Běžel k tašce. ale to už Lee byl v jednom skladišti. ve kterém byla banda od Geerho./ " Co je to?? /řekl Lee když se probudil./ " s tak pěknou tváří... Jak jsi oklamal Hira? myslíš že kluci, jako ty, se k Hirovi hodí? Roezjdi se s Hirem." Zavrtěl jsem hlavu nehodlal jsem se vzdát Hira jen protože mi to někdo řekl. Ale měl jsem strach okolo mě bylo spousta kluku a byli nebezpeční.... " Řekl jsem ti, aby ses s ním rozešel! Křičel na mě a držel mě za ramena. " nerozejdu" řekl jsem odhodlaně ... když to on odstoupil ze slovy. " Nejsem zodpovědní za to, co by se pak mohlo stát.." Podíval se na jedno s těch kluku a ten mě uhodil tak silně že jsem spadnul na zem plného skla, měl jsem celou ruku od krve, dost to bolelo jen jsem si položil dlaň na zranění a kouknul na něj protože zase začal mluvit. " Snad si nemyslíš, že se z toho dostaneš, že ne? Vyfotím tě, takže tě už Hiro nebude chtít vidět." / tři kluci se proti Leoovi rozběhli a začli s něj strhávat oblečení, chtěli ho znásilnit./ " přestaňte! " / křičel beznadějně Lee. mezitím co ho čtvrtý z nich fotil / "Lee!"ozvalo se z dálky v ten moment se mi zastavilo srdce. " Lee,Lee" Gerry se schoval a já začal na něj volat.../ Když tam Hiro doběhnul, a uviděl co Leeovi dělají rozbehnul se tam a jedním kopem srazil toho z foťákem na zem. dalšího vzal pod límcem a prásknul sním o zeď/ "Nesahejte na moje ho Leeho!" strašně je mlátil jeden už jen ležel na zemi a nemohl se pohnout. " Hiro, Hiro už dost prosím" jen jsem ho ztáhnul za košili ale on hledal člověka co za to mohl. " Gerry vylez vím že tu jsi" byl jako smyslu zbavení. v tom se jeden z těch klukuu zvednul a chtěl mu vrazit ale Hiro ho srazil k zemi. " Chceš zemřít?" /po té co ten kluk ležel na zemi do něj Hiro opakovaně dvakrát kopnul. A zval mu foťák co hodil na zem a rozšlapal ho./ po tom všem už si pak jen pamatuji jak jsem ležel v jeho pokoji a to jak jeho sestra zaklepala zda může vejít,v ruce držela lékárničku. " Jsem Mieko, Hirova starší sestra. ukaž mi to zranění." vzala mě za ruku byl jsem ještě pořád v šoku. " muselo to být hrozné. Ve chvílí, jako je tahle se nedrž zpátky. Všechno to ze sebe vyplač." už ani nevím proč ale vážně jsem se rozbrečel bylo mi hrozně ale ona mě obejmu la a hladila po rameni. " Lee-kun, Hiro až do teď chodil s různými chlapci. Ale ty jsi první, se kterým to myslí opravdu vážně. Pro Hira jsi opravdová první láska, Lee-kun.... Nezáleží na tom. co se stane, Hiro tě vždy ochrání. Tak už se nemusíš bát." / v proslovu od Mieko ji přerušili dveře. do kterých vešel Hiro s Gerrym, žduchnul ho do rohu pokoje./ " Řekl jsi jím to, že?" / když ho Lee uviděl zvedl se ustrašeně, a vtom Hiro vzal Garryho za vlasy./ " Lee. co s ním mám dělat? Pokud chceš, zabiji ho. / když tohle Hiro řekl. v Leeho tváři se oběvil strach./ "Ne nech toho. Nechci u toho být s tebou. Hiro ho vytáhnul na nohy a chtěl ho udeřit. ale v tom Mieko vyskočila a vzala ho za ruku. " Ničeho tím nedocílíš, jestli ho praštíš." Vzala ho za vlasy a tahnula ho ven. "Sám bys měl vědět, jak to odčiníš."... Hiro ke mě přišel a obejmul mě. byl jsem zase v bezpečí. když se vrátila Mieko ošetřila mě. a Hiro mě odvezl do Domova.
Život má víc Barev 3
12. května 2012 v 19:49 | Hiroki
|
Povídky
Život má víc Barev 3.
Dodatečná Postava:
Garry Min 19 let
Garry Min 19 let

Po tom co jsem viděl, jak se o tu kytku stará jsem měl pocit, že o ní chce pečovat aby se ji omluvil za to že ji vytrhl ven, pozorovat ho když ji zaléval a jak se usmíval, byl zvláštní pocit protože to dělal z láskou usmíval se u toho. Mě samotného to donutilo se usmát odešel jsem, domu bez jediného slova z dobrým pocitem.
/ Lee už pak ven nechodil byli to už jen dva dny do nového školního roku. Lee měl pocit že Druhý ročník začne lepe. Před školou potkal své spolužáky a Mikeho který jen zářil a usmíval se, den ve škole probíhal perfektně, o přestávce se Lee Rozhodl že půjde do Knihovny přečíst si něco do další hodiny, ale z jeho čtení ho vyrušil Hiro který za nim z úsměvem přišel./ " Ahoj Lee,dlouho jsme se neviděli." Rozcuchal mi vlasy a pořád měl na tváří ten jeho krásny úsměv vždy mě jím okouzlil. " co co to děláš?" / Hiro se při cuchání jeho vlasu se tak usmíval, když se mu Lee zahleděl do očí, pak odvrátil hlavu, on přestal. ale Lee se na něj ani nepodíval a začal si upravovat vlasy/ " co je? můžeš mě alespoň pozdravit." / řekl a u toho se strašně šklebil, ale Lee mu i přesto neodpovídal a hleděl do stolu. Hiro se zhluboka nadechnul a v jeho obličeji šlo vidět zamyšlení. přišel k Leeovím Zadům a vytanul z kapsy, svůj telefon. To už začal konečně Lee aspoň trochu reagovat a díval se na displej telefonu jak tam přeskakuji jména v telefoniím seznamu, zastavilo se to u jména, Garry. / na displeji se ukázalo. Smazat Garry? A on zmáčknu Ano! po té se ukázalo že Kontakt byl smazán a on se na mě podíval jako by se nic nestalo. " už mi teď věříš?" jen jsem pozoroval stul z knihou co jsem četl pote jsem ji zavřel. "Po tom všem, je to možné. Víš ty a já se hodně lišíme. " / Hiro se narovnal a zklamaně se podíval do země a Lee pokračoval./ " Ale...Děkuji." /Na chvíli se odmlčel, a když na něj Hiro otočil Hlavu nesměl sklopil zrak./ Že jsi řekl, že mě máš rád. Děkuji." / na Leeove tváři se oběvil lehký úsměv. po té se zvedl a šel zanést knihu zpět do regálu kam patřila.Hiro tam jen tak stál a pozoroval židli kde seděl Lee. a on sám odcházel z knihovny, zavřel za sebou dveře a šel do své třídy. z okna vedlejší budovy to všechno pozoroval Garry kterého to velice štvalo.
Ve třídě v hodině Matematiky si Lee kreslil podobu Hira aniž by si to sám uvědomoval a své myšlení vypustil nechtěně nahlas./ " To,jak vypadá, když se směje." /Nikdo to neslyšel ale měl zvláštní pocit že ho někdo pozoruje když zvedl pohled od sešitu tak zahlédl pohled Niela. po tom všem .. Po škole odešel do domova kde si umyl hlavu a mluvil se svým bratrem./ " Lee dneska jdu ven s Larsem, taky by jsi měl jít ven nemyslíš?" Už tak bylo nepříjemné to pomyšlení že on je šťastný a já ne a pořád se do mě navážel. " Nechce se mi ven, jen si užívej s Larsem. Já budu v pořádku uvidíš" / řekl z úsměvem ale šlo poznat že to nemyslí upřímně./ " opravdu by jsi měl přemýšlet o Nielovi, je to super kluk a má tě rád." /po delší odmlce se odhodlal odpovědět./ "Así máš pravdu. popřemýšlím." / po Leeove tváři stekla slza, sám netušil co se sním děje netušil proč se v jeho očích se hromadí tolik slz, po rozhovoru se šel nakonec učit a hrát z klukama fotbal, po té se umyl a šel spát. cesta do školy byl jako vždy/ ve třídě byl hodina dějin, já si psal zápisky toho co profesor donutilo mě něco zvednout hlavu a podívat, se na Niela co dělá pozoroval z okna stromy, po pohledu do sešitu kde jsem měl, v jednom rohu napsáno jméno od Hira jsem si uvědomil, že Mike má pravdu nemel bych žít jen jedním polibkem, a proto jsem začal gumovat jeho jméno. / V okamžik kdy vzal Lee gumu do ruky a začal, jeho jméno Gumovat do třídy vrazil Hiroki, profesor, vyučující v hodině na něj začal křičet./ " Počkejte, co chcete?" Hiro se jen otočil, a z klidným hlasem mu odpověděl. " Na chvilku si půjčím Leea Younga." / bez čekání na odpověď vzal Leeho za ruku a táhnul ho ze třídy./ " Hej! Hej, Počkej!" / V Leeove třídě začal rachot. Niel jen pozoroval jak odchází, nebylo mu to příjemné když Leeho miloval. Po tom co Hiro vytáhnul Leeho ze třídy dovedl ho před školu kde ho posadil na své kolo a vezl ho pryč./ " Co si myslíš? proč jsi vždycky tak cti žádostivý?" Hiro na mě slova vůbec nereagoval a jel, dále a dělal jako by se nic nestalo. " dobře. Poletíme.Drž se." Vzal mojí ruku a položil si ji okolo pasu ale já jsem ji táhnul pryč. ano seděl jsem na nosiči. Hiro se i pře sto usmíval a jel dále. " Kam jedeme?" nerozuměl mi přes ten vítr proto byla jeho odpověď jasná. " Huh? Co?" Proto jsem mu svojí otázku zopakoval no spíše zakřičel. " Kam jedeme?" myslím že se při tom usmíval když odpovídal byl tak optimisticky a plný života. " To je tajemství!" / Po zbytek cesty oba mlčeli až na mostě když Hiro zastavil. Tak Hiro promluvil. " Tady." / slezly oba z kola a Lee se rozhlížel, Hiro se na něj jen z úsměvem díval./ " Lee. Našel jsem pro tebe nejlepší dárek k Narozeninám. Tentokrát budeš šťastný." Po tom co tohle řekl se rozešel ke schodům co vedli k řece, šel rychlím krokem proto když jsem ho chtěl dojít musel jsem se trochu přidat, ale i tak byl moc rychli a běžet se mi nechtělo, asi mu došlo že šel moc rychle a já jsem moc daleko proto se zastavil a čekal na mě. když jsem k němu došel usmál se. a šly jsem spolu dolu po schodech. * To bylo poprvé co šel stejným krokem jako já. Naše stíny vedle sebe vypadali téměř stejně. A stejně tak jsem měl pocit že jsem si byli Blízcí. Naše stíny jako by nám předpověděli budoucnost.* / Lee vypadal opravdu šťastně pozoroval okolí a hlavně jeho milované nebe. když v tom Hiro natáhnul ruce nad sebe, a spojil své prsty a ukazováčky, jako kádr a usmíval se./ " Podívej." / když k němu Lee naklonil hlavu a podíval se skrz otvor v jeho prstech Hiro řekl snad nejhezčí věc co od koho Lee slyšel./ " Tohle je můj dárek." musel jsem se usmát protože Oblohu jsem měl nejradši. "Proč se ti nejvíce líbí nebe?" /zeptal se Hiro hledící na nebe/ " Po Potřebuji nějaký důvod, proč se mi líbí?" / když takhle Lee odpověděl stáhl, Hiro ruce dolu a podíval se na něj překvapeně./ "Myslím si že nepotřebuješ důvod, když se ti něco líbí." / Hiro se jen usmíval/ " Lee,řekl si mi... Řekl si, krůček po krůčku, že pokud tě chci získat musím s tebou. Jít stejným krokem... A říkat si navzájem, co chceme. Vím, co máš rád. To je ten důvod, proč ti teď.... Musím říct já, co mám rád./ všechno řekl z usměvěm a já ho jen poslouchal a pozoroval jeho tvář, která se upínala na řeku. " Proto jsem tě sem přivedl. Tohle místo mám nejraději. Tenhle řeku, na tomto místě,mám nejraději. Protože se pohybuje pouze dopředu... A je silný." Netušil jsem co mám říkat, měl jsem pocit že se mu stalo něco hodně špatného, proto jsem se podíval na řeku a usmál jsem se. " Hiro, Ty máš rád řeku? / nastala chvíle kdy oba mlčeli a pozorovali tekoucí řeku a nebe co se v něm odráželo./ " Vypadá to, že jsou si bližší. Věci, které Milujeme, jsou si bližší. / Hiro se usmíval věděl že je to Nový začátek co mu. Lee dal. a proto své prsty zapletl s těma jeho, a museli se na sebe usmívat./ *začal jsem se měnit. Ne... začal jsem věci vidět Hirovimi Barvami. Nebe, Které vypadalo vždy stejně, Teď vypadalo úplně jinak. Jen proto že jseme byli spolu a dívali se na něj společně, Vypadalo tisíckrát krásněji.* Po tom všem mě Hiro vtáhnul do řeky a začali jsem okolo sebe cákat vodu byla to legrace. "Víš,Hiro. Už sice nejsi po mém Boku...Ale stále Miluji Nebe."
Život má víc Barev 2
11. května 2012 v 19:29 | Hiroki
|
Povídky
Život má víc barev 2!
Dodatečná postava Niel Shik

/Život tohoto chlapce se den ze dne změnil ani sám nevěděl jak moc. Noc po tom polibku nemohl usnout a jen se převaloval, usnul zhruba jen na hodinu, když už se mu konečně spalo dobře, do pokoje vrazil Mike, že má vstávat a že se jde do školy. Unaveně vylezl z postele a šel se upravovat do školy, po tom co se upravil vyrazil jako každý den do školy, ale na svět se díval jiným pohledem i to nebe mu přišlo vzdálenější než obvykle a položil si prst na rty/ " Byl to jen sen, že?" /Sklopil hlavu a koukal do země, šel do školy jako tělo bez duše, kde potkal Larse./ Děkuji, že jsi mi dal to číslo, Mike je úžasný, nikdy bych nečekal, že by mohl být tak fajn, ještě jednou díky." Mám pocit že mě plácl po zádech jako vděk, ale v ten den jsem neměl už tak dobrý pocit, kdybych tam nešel s dopisem, nepolíbil mě a já bych na tom nebyl tak mizerně." Není zač, rád jsem pomohl." / s falešným úsměvem šel do třídy, kde si pořád dokola přemítal ten polibek, nevnímal ani, když na něj mluvil jeho učitel./ " Pane Youngu posloucháte mě vůbec? Odpovíte už na otázku?" /Zvedl hlavu a zatřásl s ni jako by se chtěl probudit./ " Omlouvám se, ptal jste se na něco? Asi jsem na chvilku neposlouchal." /Poprvé za celou dobu, co ve škole nevnímal , dokonce mu vadilo už jen to, když viděl někoho, jak se držel za ruku. O obědové přestávce se teda rozhodl, že půjde na střechu a pokusí se uklidnit./ Myslel jsem si, že to bude dobrý nápad, na střechu přece nikdo nechodí a bude se tam dobře přemýšlet. Myslím, že další osudová věc, co se měla stát nebo snad velká náhoda. / Když přišel na střechu a sedl si na lavičku. Pozoroval nebe, uslyšel otevírání dveří, když se ohlédl, spatřil tam stát Hira a jednoho chlapce měl pocit, že se hádají. Nechtěl být prozrazen, a proto se schoval a pozoroval dále oblohu se sluchátky na uších, aby je nemusel poslouchat. Hiro a ten chlapec po pár minutách odešli, ale to ještě Lee viděl, jak ho Hiro políbil. Dal si obličej do dlaní a dělal, že nic neviděl./ V ten moment, kdy jsem viděl, jak ho políbil, se mi mohlo srdce rozskočit. Měl jsem pocit, že mi ho chce někdo vytrhnout násilně ven z hrudníku, ale i přesto jsem se snažil zachovat chladnou hlavu a nic neříct nebo něco udělat. Po tom všem si pamatuji, že jsem odešel do třídy, kde seděl Mike a Lars. Trápilo mě to ještě víc, ale dělal jsem, že se nic neděje ." Ahoj Miku,Larsi, rád vás vidím." / Když tohle dořekl, posadil se na své místo, opřel si hlavu o stůl a přemýšlel/ *Nemám ho rád nebo tak něco jenom moje srdce bylo rozbito jako na tisíce kousků, tak moc to bolí.*
Letní prázdniny:
/Lee se rozhodl, že nepůjde vůbec nikam. Pořád seděl jen doma i Mike si toho povšíml a začal mít o něj strach./
"Lee, co je? Proč pořád sedíš doma? Jsou prázdniny, jdi se projít, nemůžeš sedět furt doma." Otočil jsem hlavu a jen se usmíval ani jsem mu neodpověděl a díval jsem se zase na televizi. O pár dnů později jsem měl narozeniny a ve městě se náhodou konala jedna z akcí. Kolotoče, všude sladké a ohňostroje. Kluci se rozhodli, že mě vytáhnou ven, ať si to užiji. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem řekl, že půjdu moc rád. Ve třídě byl jeden chlapec Niel se jmenoval a kluci mně pořád dokola opakovali, ať s ním jdu na rande. Nechtěl jsem. Měl jsem pořád pocit, že ho někde potkám. Konec konců, měl jsem jít hlavně ven s Mikem a nakonec jsem večer vyrazil, ale Mike řekl, že mě počká tam, bylo to divné. " Proč mě chce čekat tam, když máme stejnou cestu?" /Potom, co dotrucoval ,nakonec šel na smluvené místo, po cestě potkal Hira s jeho kamarády jen je obešel a dělal jako by nic. Ale nečekal tam na něj ani Mike ani nikdo z přátel, byl tam jen Niel. " E-eh, kde jsou? Mělo to být tady?!" / V tom za nim přikročil Niel a vzal ho za rameno./ "Všechno nejlepším, Lee. Mike řekl, že tu mám počkat na tebe a udělat ti krásné narozeniny" Měl jsem čekat, že udělá něco takového. Na jednu stranu bylo by hloupé a neslušné ho tam jen tak nechat stát a odejít. "Dobrá, budu jen rád, když prožiji narozeniny i s jinou osobu než s bratrem" řekl jsem. Večer byl úžasný, byli jsme na kolotočích, chytali jsem rybičky, hrálo se spoustu her a všeho možného. Byla s ním legrace, nečekal bych, že si užiji tolik zábavy a nebudu na nic myslet. Pak přišel ohňostroj, po něm jsem měl už jít domů. "Děkuji dobře jsem se s tebou bavil Niele jsem rád, že jsi tu se mnou" / Když tohle řekl, Niel ho vzal za ruku a jen se usmíval, ale v ten moment se tam ukázal Hiroki a dal Nielovi dost silnou ránu, že spadl z lavičky, na které seděli./ " Je můj. Jdeme!" Jen tak zakřičel, vzal mě za ruku a táhl mě někam pryč. Ani sám sem nevěděl, kam mě táhne. " Po-počkej. Nieli, jsi v pořádku?" Volal jsem, když mě táhl pryč. Niel se zvedl ze země a snažil se mě vzít za ruku, ale Hiro mě táhl davem pryč bez jediného slova a odtáhl mě někam do parku, kde mě teprve pustil. " Počkej stůj! Proč jsi to udělal?" / Ten blonďatý chlapec se jen usmál a otočil na něj hlavu./ " To je přece jasné, mám tě rád." Hiro se sehnul k trávníku a něco tam děla la já tam jen tak stál. Chtěl jsem utéct a nenechat se takhle ponižovat. " Je to legrace ubližovat mi? Přestože, máš přítele ?" /Pozoroval trávu s květy na zemi a Lee vedle něj jen nečinně stál, byl jak přikován k zemi./ " Rozešel jsem se s ním." Potom, co to řekl se mi nahrnuly slzy do očí a chtělo se mi utíkat, ale neudělal jsem to... " Lžeš políbil jsi ho. Políbil si ho na střeše. Otočil na mě hlavu a s klidným hlasem řekl " protože by mě zmlátil kdybych to neudělal." Vyjekl sem na něj a měl jsem mu sto chutí vrazit " Je divně že ses sním rozcházel a políbil jsi ho, krom toho ten tvůj přívěšek on on má stejný že? kdyby ses sním rozešel vyhodil by si ho, je to jen tvá lež protože si se mnou hraješ" / Hiro otočil hlavu a podíval se na přívěšek a opřel se rukou o trávu/ "napamatuješ? Důvod, proč jsem ho nesundal, je ten, že mi připomíná tebe.Pmatuješ? ten steh, měíc poté, co jsi nastoupil na střední školu. // Lee je na školní zahradě a pozoruje nebe a slyší zvonit telefon takže se rozhodnul ho jít hledat a když ho našel zvedl to ozval se tam hlas ktery ho se ho zeptal kde ten telefon našel řekl mu kde a domluvili se na místě kde ho nechá aby ho nikdo neukradnul jenže Lee si všimnul že je medvídek na mobilu potrhaní a zašil ho ale to ho Hiro už pozoroval a neveřicně koukal že je někdo tak hodny ne jen že si ho nevzal ale ještě mu zpravuje přívešek v tu dobu se do Leeho zamiloval. a nechal ho na místě a odešel do třídy. // po tom všem mi Hiro dal mobil do dlani a řekl jen /pamatuješ? zašil jsi to. ale byl jsem šťastný, od té doby, tě mám rád. já tam jen tak stál a pozoroval místo kde Hiro stál když se sehnul a vytrhnul ze země červnou květinu natahnul ke mě ruku z slovy. " to je tvůj dárek k narozeninám." potěšilo mě to ale nenechal jsem sebou takhle zametat přece jen mi ublížil a já už to nechtěl zažít. " jak ubohé. ta kytka je ubohá." asi mu to hodně ublížilo ale já to řekl od srdce..." Pomiň." / chtěl Leeho políbit ale to si nnechal líbit odstrčil ho od sebe a odešel pryč/ " nemám rád takové lidi" / šel přímo domu a po tváří mu tekla slza za slzou měl pocit že ho ten pocit zabije protože věděl že mu muže zase ublížit a to co řekl ho ničilo nechtěl si přiznat že by ho mohl někdo mít takhle rád po tom všem přišel do dětského domova aoslavil narozeni tam a vysvetlil vše Miekomu co se stalo ulevilo se mu"
o pár dní později:
/ byl sluneční sen a Lee šel zrovna domu z brigády když v tom zahlédl Hira jak někam spěchá ani sám nevěděl proč ale šel za ním došel na místo kde vytrhnul kytku po odchodu Leeho ji zasadil zpět a chodí ji zalévat a starat se o ni. /
Život má víc Barev 1
11. května 2012 v 14:53 | Hiroki
|
Povídky
Život má víc Barev!
!!! Doporučuji si u toho pustit tuhle písničku, dodává tomu atmosféru. !!!
Vzpomínám si na to jako by to bylo včera, co jsem poprvé viděl jeho tvář, "víš Hiro pořád tě strašně miluji " /řekl to, zrovna když se díval na nebe. /
On byl nejpopulárnější kluk na škole. A já? Já jsem jen obyčejný kluk a byl jsem vždy rád, když jsem nebyl středem pozornosti a dařilo se mi to do toho osudného dne, kdy jsem střetl spolužáka od Hira, byl jsem jen prvák a Hiro s Larsem byli třeťáci. Změnili mi život, vždy jsem se na život díval jen jako boj o přežití, viděl jsem ho jen jednou barvou a to černou, kdybych měl říct něco o sobě, asi by to bylo jen to, že jsem byl považován za kluka, co se nikdy nezamiluje, protože v 15 letech jsem se ještě nelíbal, nevěděl jsem co je to náklonnost k druhé osobě, bylo pro mě jen učení a můj nejlepší kamarád. Ale měl bych se vrátit k tomu, jak to všechno začalo. / Byl to den jako každý jiný, ale přece jenom v něčem byl odlišný. Leeovi zazvonil budík a z vedlejšího pokoje se ozval hlas / " Lee, vstávej, přijdeš pozdě do školy" /Lee už byl dávno oblečený a pozoroval oblohu, jak se na ní minutu co minutu objevují nové mraky. Podíval se na stranu na druhé okno, kde byl jeho nejlepší Kamarád/ " už jdu děláš jako by ty jsi někdy přišel v čas" /seběhl dolu a šel do školy jako vždy šel předem protože nechtěl přijít pozdě kopal po cestě do kamínku ale z ničeho nic se před ním někdo zjevil zvedl hlavu a podíval se na tu osobu. / Přede mnou stál ten kluk, co se líbí Mikemu jen jsem nevěřícně pozoroval, co po mě chce. " Ahoj Lee, víš, dlouho jsem tě pozoroval a strašně se mi líbíš, víš, no nechtěl bys se mnou zajít někam po škole?" / to co mu ten kluk řekl, ho zaskočilo, ne jen z důvodu že ho neznal, ale i z důvodu, že jeho nejlepší kamarád je do něj zamilovaný/ Tohle by mi neodpustil, proto jsem přemýšlel, jak ho odmítnout, aby mu to neublížilo. "No víš je mi to trapné, ale já víš nerandím, ne že by jsem měl něco proti tobě, ale vážně nechodím ven s lidmi co neznám promiň" /ten modro vlasatý chlapec to bral s klidem, ale šlo vidět, že ho asi moc lidí neodmítá/ "Do-dobře tak se měj krásně," bylo zvláštní někoho odmítnout, ne jen proto že jsem mohl mít své první rande, ale i proto že jsem viděl že, mu to moc dobře neudělalo, ale pro dobro svého přátelství s Mikem, jsem to přece musel udělat. / Lee se rozhodl, že půjde dál, ale z povzdálí ho viděl Mike s Larsem. Ve třídě, když oba chlapci došli do školy, se k němu Mike vhrnul a začal se vyptávat, co po něm Lars chtěl. / "Lee ty-ty jsi mluvil s Larsem? Co-co ti říkal? Ptal se na mě? Nebo co vlastně chtěl?" / Lee byl v prvotní chvilce v šoku, netušil kdo je Lars, až pak mu došlo, že mluvil s jedním klukem, dal si bezmocně ruku do vlasu/ Myslíš toho třeťáka? Ten, no jo ptal se na tebe a chtěl na tebe číslo na mobil, že se ti ozve" věděl jsem, že lhát se nemá, ale on jím byl úplně posedlý. Snažil jsem se mu jen pomoct, ale jak jsem měl udělat to, že se mi ozve, to jsem opravdu netušil.
/Zoufalý chlapec přemýšlel celou dobu, až do obědové přestávky, kdy ho napadlo napsat mu dopis, kde ho požádá, aby se Mikemu ozval, že mu to udělá radost. Ne jen že byl Mike jeho nejlepší kamarád, ale byl také jeho starší bratr. Dopsal dopis a vydal se ke třídě již zmiňovaného Larse/ netušil jsem, kde má lavici nebo tak něco, tajně jsem doufal, že bude ve třídě a já to budu mít z krku dřív, než se někdo další ukáže v jejich třídě. Ve třídě bohužel nebyl. Místo toho tam seděl blonďatý kluk s kytarou a brnkal si na ní. Okolo něj jako by se nic jiného než hudba netočila, zahleděl jsem se na toho kluka, šlo ho vidět z profilu. "Ha-halo ty tam, promiň, že ruším, ale potřebuji se zeptat, kde najdu Larse nebo kde má lavici," věděl jsem, že to oslovení nebylo slušné, ale neznal jsem ho a nevěděl jsem kdo to je. Otočil hlavu, odložil svojí kytaru a přišel ke mně: "Proč ho hledáš? Je na obědě," / zahlédl v jeho rukách psaníčko a musel se začít smát/ " Milostné psaníčko? Není to zastaralé? Jsi do něj snad zamilovaný, nebo tak něco?" / Lee začal couvat dozadu a narazil zády na zeď, polknul na sucho, bylo mu strašné teplo a nevěděl co to sním je/ " ne nezamiloval, je to od ka-kamaráda, nic víc v tom není" /otočil hlavu na bok a chtěl odejít, ale Hiro mu zablokoval cestu a otočil mu hlavu k sobě a pozoroval jeho oči, vzal si ten dopis/ "předám mu to," v tuhle chvíli mi Hiro změnil život úplně od základu. Začal jsem všechno vidět i jinými barvami, když natiskl své horké rty na ty mé, zatočil se mi svět a polila mě, jakoby studená vlna po zádech, srdce mi tlouklo tak rychle a tak nahlas, že to snad musel slyšet. Odstrčil jsem ho od sebe, vrazil jsem mu facku a pomalým krokem jsem šel ke dveřím. Možná byla má reakce přehnaná, ale já v tu chvilku to bral jako jediný únik z té místnosti, až u dveří mě zastavil jeho hlas. "Mohl to snad být tvůj první polibek?" nic víc neřekl. Ukradl mi první polibek a řekne jen tohle toto? To už byla pro mě rána pod pás, vyšel jsem z místnosti a šel rychle z té prokleté třídy a vrazil cestou do Larse a přejížděl si prstem po rtech. Zastavil jsem se až u schodiště, kde jsem se začal trochu uklidňovat, ale srdce mi pořád tlouklo tak rychle a tak zběsile, netušil jsem co se to se mnou děje, takový pocit jsem měl poprvé za celý život. / Lee byl z toho dost nesvůj, do konce školy jen seděl a byl myšlenkami jinde, po příchodu do svého pokoje se svalil na postel a přemýšlel o tom, co se stalo, ale z jeho myšlení ho vyrušilo zaklepání na dveře pokoje. / "Dále, je odemknuto" / řekl, posadil se na postel a pozoroval dveře, kdo vejde. Když vešel do pokoje poskakující Mike, musel se usmát, protože věděl, že Lars dostal jeho dopis/ "víš-víš co se stalo?" / skočil po něm Mike a nenechal ho ani odpovědět a spustil/ "napsal mi Lars, že si se mnou chce dát rande, že by se mnou rád šel do kina a dokonce zná moje jméno. Děkuji Lee, že jsi mu to číslo dal." Byl jsem tak rád, že byl šťastný. V dětském domově se moc dobře necítil, byl pořád smutný, tak aspoň jednou jsem mohl udělat něco, co mu udělalo radost, aniž bych si to uvědomoval, pořád jsem si přejížděl po rtech jazykem" Mi-Miku, mohu se tě na něco zeptat?" /řekl nervózně a pozoroval místnost, jen aby se nemusel podívat na Mikea/ " ptej se," /řekl Mike a posadil se naproti Leeho a čekal, co řekne. Lee se narovnal a zhluboka se nadechnul/ " znáš Larsovu třídu dobře, že ano? Chtěl jsem se zeptat na takového blonďáka z jeho třídy" co jsem to plácl za hloupost, byl to snad jen jeden kluk s blond hlavou na celé škole, ale nervozita u mě hrála strašně moc. " Mluvíš o Hirovi? Je to zpěvák z kapely kde hraje Lars" řekl mi a usmíval se, asi poznal, že se mnou něco není v pořádku, protože se ke mně naklonil a šťouchl do mě… " Co se stalo? Ptáš se na kluka, co je brán za největšího frajera na škole a pořád si přejíždíš po rtech, políbil tě snad?" v jeho hlase šel poznat posměch a taky věděl, proč se tak mohl chovat. " ano políbil mě" odvrátil jsem hlavu a zase mi tlouklo nehorázně rychle srdce a zčervenal jsem. " Lee, ale on už někoho má, takže si s tebou jen hrál" / když tohle řekl, pro Leeho to bylo jako vražení nože přímo do srdce, dal ruku dolu a usmál se/ " n-n-na tom nesejde, byl to jen polibek, nic víc. Co by to mělo znamenat?" / řekl ze smíchem, ale v hlase šlo poznat, že se mu chtělo brečet,křičet cokoliv, ale z úsměvem na tváří řekl, aby Mike odešel, že přijde pozdě na své rande, vytlačil ho ze dveří a lehl si na postel a snažil se usnout"
On byl nejpopulárnější kluk na škole. A já? Já jsem jen obyčejný kluk a byl jsem vždy rád, když jsem nebyl středem pozornosti a dařilo se mi to do toho osudného dne, kdy jsem střetl spolužáka od Hira, byl jsem jen prvák a Hiro s Larsem byli třeťáci. Změnili mi život, vždy jsem se na život díval jen jako boj o přežití, viděl jsem ho jen jednou barvou a to černou, kdybych měl říct něco o sobě, asi by to bylo jen to, že jsem byl považován za kluka, co se nikdy nezamiluje, protože v 15 letech jsem se ještě nelíbal, nevěděl jsem co je to náklonnost k druhé osobě, bylo pro mě jen učení a můj nejlepší kamarád. Ale měl bych se vrátit k tomu, jak to všechno začalo. / Byl to den jako každý jiný, ale přece jenom v něčem byl odlišný. Leeovi zazvonil budík a z vedlejšího pokoje se ozval hlas / " Lee, vstávej, přijdeš pozdě do školy" /Lee už byl dávno oblečený a pozoroval oblohu, jak se na ní minutu co minutu objevují nové mraky. Podíval se na stranu na druhé okno, kde byl jeho nejlepší Kamarád/ " už jdu děláš jako by ty jsi někdy přišel v čas" /seběhl dolu a šel do školy jako vždy šel předem protože nechtěl přijít pozdě kopal po cestě do kamínku ale z ničeho nic se před ním někdo zjevil zvedl hlavu a podíval se na tu osobu. / Přede mnou stál ten kluk, co se líbí Mikemu jen jsem nevěřícně pozoroval, co po mě chce. " Ahoj Lee, víš, dlouho jsem tě pozoroval a strašně se mi líbíš, víš, no nechtěl bys se mnou zajít někam po škole?" / to co mu ten kluk řekl, ho zaskočilo, ne jen z důvodu že ho neznal, ale i z důvodu, že jeho nejlepší kamarád je do něj zamilovaný/ Tohle by mi neodpustil, proto jsem přemýšlel, jak ho odmítnout, aby mu to neublížilo. "No víš je mi to trapné, ale já víš nerandím, ne že by jsem měl něco proti tobě, ale vážně nechodím ven s lidmi co neznám promiň" /ten modro vlasatý chlapec to bral s klidem, ale šlo vidět, že ho asi moc lidí neodmítá/ "Do-dobře tak se měj krásně," bylo zvláštní někoho odmítnout, ne jen proto že jsem mohl mít své první rande, ale i proto že jsem viděl že, mu to moc dobře neudělalo, ale pro dobro svého přátelství s Mikem, jsem to přece musel udělat. / Lee se rozhodl, že půjde dál, ale z povzdálí ho viděl Mike s Larsem. Ve třídě, když oba chlapci došli do školy, se k němu Mike vhrnul a začal se vyptávat, co po něm Lars chtěl. / "Lee ty-ty jsi mluvil s Larsem? Co-co ti říkal? Ptal se na mě? Nebo co vlastně chtěl?" / Lee byl v prvotní chvilce v šoku, netušil kdo je Lars, až pak mu došlo, že mluvil s jedním klukem, dal si bezmocně ruku do vlasu/ Myslíš toho třeťáka? Ten, no jo ptal se na tebe a chtěl na tebe číslo na mobil, že se ti ozve" věděl jsem, že lhát se nemá, ale on jím byl úplně posedlý. Snažil jsem se mu jen pomoct, ale jak jsem měl udělat to, že se mi ozve, to jsem opravdu netušil.
/Zoufalý chlapec přemýšlel celou dobu, až do obědové přestávky, kdy ho napadlo napsat mu dopis, kde ho požádá, aby se Mikemu ozval, že mu to udělá radost. Ne jen že byl Mike jeho nejlepší kamarád, ale byl také jeho starší bratr. Dopsal dopis a vydal se ke třídě již zmiňovaného Larse/ netušil jsem, kde má lavici nebo tak něco, tajně jsem doufal, že bude ve třídě a já to budu mít z krku dřív, než se někdo další ukáže v jejich třídě. Ve třídě bohužel nebyl. Místo toho tam seděl blonďatý kluk s kytarou a brnkal si na ní. Okolo něj jako by se nic jiného než hudba netočila, zahleděl jsem se na toho kluka, šlo ho vidět z profilu. "Ha-halo ty tam, promiň, že ruším, ale potřebuji se zeptat, kde najdu Larse nebo kde má lavici," věděl jsem, že to oslovení nebylo slušné, ale neznal jsem ho a nevěděl jsem kdo to je. Otočil hlavu, odložil svojí kytaru a přišel ke mně: "Proč ho hledáš? Je na obědě," / zahlédl v jeho rukách psaníčko a musel se začít smát/ " Milostné psaníčko? Není to zastaralé? Jsi do něj snad zamilovaný, nebo tak něco?" / Lee začal couvat dozadu a narazil zády na zeď, polknul na sucho, bylo mu strašné teplo a nevěděl co to sním je/ " ne nezamiloval, je to od ka-kamaráda, nic víc v tom není" /otočil hlavu na bok a chtěl odejít, ale Hiro mu zablokoval cestu a otočil mu hlavu k sobě a pozoroval jeho oči, vzal si ten dopis/ "předám mu to," v tuhle chvíli mi Hiro změnil život úplně od základu. Začal jsem všechno vidět i jinými barvami, když natiskl své horké rty na ty mé, zatočil se mi svět a polila mě, jakoby studená vlna po zádech, srdce mi tlouklo tak rychle a tak nahlas, že to snad musel slyšet. Odstrčil jsem ho od sebe, vrazil jsem mu facku a pomalým krokem jsem šel ke dveřím. Možná byla má reakce přehnaná, ale já v tu chvilku to bral jako jediný únik z té místnosti, až u dveří mě zastavil jeho hlas. "Mohl to snad být tvůj první polibek?" nic víc neřekl. Ukradl mi první polibek a řekne jen tohle toto? To už byla pro mě rána pod pás, vyšel jsem z místnosti a šel rychle z té prokleté třídy a vrazil cestou do Larse a přejížděl si prstem po rtech. Zastavil jsem se až u schodiště, kde jsem se začal trochu uklidňovat, ale srdce mi pořád tlouklo tak rychle a tak zběsile, netušil jsem co se to se mnou děje, takový pocit jsem měl poprvé za celý život. / Lee byl z toho dost nesvůj, do konce školy jen seděl a byl myšlenkami jinde, po příchodu do svého pokoje se svalil na postel a přemýšlel o tom, co se stalo, ale z jeho myšlení ho vyrušilo zaklepání na dveře pokoje. / "Dále, je odemknuto" / řekl, posadil se na postel a pozoroval dveře, kdo vejde. Když vešel do pokoje poskakující Mike, musel se usmát, protože věděl, že Lars dostal jeho dopis/ "víš-víš co se stalo?" / skočil po něm Mike a nenechal ho ani odpovědět a spustil/ "napsal mi Lars, že si se mnou chce dát rande, že by se mnou rád šel do kina a dokonce zná moje jméno. Děkuji Lee, že jsi mu to číslo dal." Byl jsem tak rád, že byl šťastný. V dětském domově se moc dobře necítil, byl pořád smutný, tak aspoň jednou jsem mohl udělat něco, co mu udělalo radost, aniž bych si to uvědomoval, pořád jsem si přejížděl po rtech jazykem" Mi-Miku, mohu se tě na něco zeptat?" /řekl nervózně a pozoroval místnost, jen aby se nemusel podívat na Mikea/ " ptej se," /řekl Mike a posadil se naproti Leeho a čekal, co řekne. Lee se narovnal a zhluboka se nadechnul/ " znáš Larsovu třídu dobře, že ano? Chtěl jsem se zeptat na takového blonďáka z jeho třídy" co jsem to plácl za hloupost, byl to snad jen jeden kluk s blond hlavou na celé škole, ale nervozita u mě hrála strašně moc. " Mluvíš o Hirovi? Je to zpěvák z kapely kde hraje Lars" řekl mi a usmíval se, asi poznal, že se mnou něco není v pořádku, protože se ke mně naklonil a šťouchl do mě… " Co se stalo? Ptáš se na kluka, co je brán za největšího frajera na škole a pořád si přejíždíš po rtech, políbil tě snad?" v jeho hlase šel poznat posměch a taky věděl, proč se tak mohl chovat. " ano políbil mě" odvrátil jsem hlavu a zase mi tlouklo nehorázně rychle srdce a zčervenal jsem. " Lee, ale on už někoho má, takže si s tebou jen hrál" / když tohle řekl, pro Leeho to bylo jako vražení nože přímo do srdce, dal ruku dolu a usmál se/ " n-n-na tom nesejde, byl to jen polibek, nic víc. Co by to mělo znamenat?" / řekl ze smíchem, ale v hlase šlo poznat, že se mu chtělo brečet,křičet cokoliv, ale z úsměvem na tváří řekl, aby Mike odešel, že přijde pozdě na své rande, vytlačil ho ze dveří a lehl si na postel a snažil se usnout"
Život má vic barv úvod!
11. května 2012 v 14:50 | Hiroki
|
Povídky
Život má vic barv úvod!
// vzpomínky //
/ vypravěč /
" řeč "
*myšlenky*
Leeho příběh
Chtěl bych se představit jmenuji se Lee Young je mi 22 let a pracuji jako ošetřovatel v Japonské Nemocnici chtěl bych vám říct můj příběh protože už dále nevydržím tohle všechno v sobě dusit. tento příběh se odehráva na mojí střední škole, poznal jsem tam chlapce co mi otevřel očí a já si uvědomil že vidět svět jen černě nemá cenu.
Lee Young 15 let

Mike Young 16 let

Hiroki Woo 17 Let.

Lars Sun 17 let 

Nerozlučná Dvojka!
14. prosince 2011 v 17:37 | Hiroki
|
Povídky
Neorzlučná Dvojka!
Už od malička jsme nerozlučná dvojka, Daisuke byl vždy vic populárnější u dívek aby taky ne roztomilejší a zranitelnější než já jako jeho dvojče jsem vždy problémy vyžral já ale mě to nevadilo protože ze všeho nejvíc jsem si pro něj přál ať je šťastný a má vše po čem touží, zhruba ve 12 letech se začal měnit a já se stával jeho loutkou co ho bránila když ho někdo obtěžoval, možná proto to vše začalo. a se mě se stal kluk co měl problém kam šlap, rodiče si semnou nevěděli rady ale ten kdo za to mohl nepřišel i když . já byl ten co mu otíral slzy nebo jsem se o něj staral když byl nemocni, chtěl jsem toho po něm moc? Jen to ať si všimne, že stale žiji bylo to marné každý šel jinou cestou, bohužel každý na opačnou stranu. Mám pocit že v 15 letech mi rodiče rozhodly že mě pošlou z Tokya na druhou stranu Japonska. Souhlasil jsem a Daisuke ani nemuknul jen se usmíval. den na to jsem šli na 15.letou prohlídku..... po ni se Daisuke vždy když mě potkal jen usmíval ale já poznal že není něco v pořádku ale co už, dávno se mi nesvěřuje. Myslel jsem si a spokojeně odešel do pokoje kde jsem si pustil hudbu do sluchátek a pozoroval zeď z plakáty viděl jsem vejit Daisukeho jen si sednul na mou postel a přišoupl si kolena k tělu a o kolena si opřel ustaranou tvářičku.
Donutilo mě to vypsat hudbu. "Daisuke nezajímá mě co se ti děje bež odtud nemám zájem řešit nebo poslouchat tvé problémy." řekl jsem a on opravdu odešel kdybych věděl co vím teď neudělal bych to jenže minulost nevrátím. na druhy den po tom co jsem ho vyhodil z pokoje jsem odjížděl, místo otce mě odvážela matka protože otec zůstal s Daisukem, který plakal a ani se nerozloučil. "zatraceni Daisuke" V autě mama zpustila co se děje a proč odjíždím celou tu dlouhou cestu jsem mlčel a pozoroval auta a lidi. nechápal jsem proč zrovna tohle potkalo moji rodinu. a v hlavě mi znělo pořad dokola slovo. "promiň" Dojel jsem z mamou na místo teprve když jsem vystoupil a dal ruku do kapsy a vytáhnul mobil z medvídkem co mam s Daisukem stejného až teprve v tu dobu mi došlo co se děje spadnul jsem na kolena a nemohl jsem uvěřit ničemu co se děje. kouknul jsem nahoru na budovu a hlavou mi proběhla věta co jsem mu řekl. " jak, jak dlouho to víte?" zeptal jsem se a čekal na odpověď ale nepřicházela zvedl jsem se a s uslzenými oči Jsem svíral mobil v ruce a rozsvítil se displej a na něm fotka mě a Daisukeho. "jak dlouho to vi on?" myslel jsem že odpověď nepříjde "od 15 lete prohlídky" byl to týden a pul a mě to nikdo neřekne? Stal jsem před Fakultní nemocnici, hrdlo se mi svíralo, a bylo mi zle ale zároveň se mi ulevilo. "díky bohu že je on v pořádku, dokud je zdraví jsem i já" řekl jsem z třesoucím se hlasem a usmál jsem se na plačící maminku objal jsem ji a ona plakala dale, dal jsem ji pusu do vlasu. netušila jak moc svého bratra a je miluju.... "miluji vás" pohladil jsem její smutnou tvař "vzkaž Daisukemu že ho Miluju a nepřestanu nikdy" dal jsem ji medvídka co jsem si dali na 10 narozenini. a pak jsem z kufrem odcházel k lékařky co na mě už čekal. mám slabé srdce a mám nádor na plicích .. jinýmy slovy umírám a mam jen 10% na přežiti budu teď dlouhou dobu v nemocnici nikdo za mnou nemůže chodit... nesmím onemocnět jinak bych umřel. Hodiny dny měsíce plače samoty mě ničili mnohem víc než má nemoc. až po pul roce ke mě konečne pustili Daisukeho. Můj stav se zhoršoval den ode dne.... doktor mi řekl že mi zbívá měsíc života .. a já ho chci prožit s Daisukem protože ho Nemiluji jen jako bratra ale jako svou lásku vím že on to tak má taky i když mi to nikdy neřekl a když vešel do pokoje musel jsem začít brečet byl jsem tak štastný sundal jsem si dýchací přistroj z úst a vyzval ho k posteli." ahoj jak jak jsi na tom?" on mě nevyděl půl roku a zeptá se na tohle??? v ruce měl velkého mědvěda a mou oblíbenou čokoládu. po dlouhé době jsem měl důvod se usmát. "ahoj jak jsem na tom? Dýchám takže žiji to je vše co potřebuješ vedet" řekl jsem a zakuckal jsem se na to po mě Daisuke skočil a objal mě jako by mě nikdy nemel pustit.. "vrat se mi Hiro potřebuji tě scházíš mi" řekl a plakal objal jsem ho a dal mu pusu do vlasu pořad jsem se usmíval a otřel mu slzy z obličeje. "měsíc prosím bud tu semnou... víc času už na tebe nemam, zůstan tu semnou. neopouštěj mě nechci tu byt sám bojím se umřít... sám" rozplakal jsem se "prosím Daisuke nikdy jsem po tobě nic nechtěl až teď"
odmlčil se a pak mě vzal za ruku položil si ji na hrudník k srdci , a to samé udělal ze svou rukou na mém hrudníku. " dokonce života slíbili jsem si to jako děti, dokud tluče mé srdce tluče i to tvé.. a odedneška moje srdce tluče už jen pro tebe. Daruji ti mou plíci jsem vhodný dárce mama a tata souhlasili." abych nenamítal mi dal prst na pusu a usmál se tak upřímně a zářivě jak jsem nikdy předtím neviděl, po dvou denním přemlouváním jsem souhlasil. a Teď je nám oběma 25 let a pořád žiji a žijeme spolu. a Ano jako pár je to zvláštní ale milujeme se vic než cokoliv jiného. jsem přesvědčen že Daisuke je můj anděl, Doktor mi po operaci řekl že nebýt transplantace a mé vůle žit bych, asi do konce toho týdne umřel protože moje plíce už nezvládali. Proto Děkuji můj Anděli že si při mě stal i když jsem to nevnímal, nehlídal jsem já tebe ale ty mě. "Miluji tě Daisuke vic než svůj život klidně se ho pro tebe vzdám" ..."to přece i já Hiro nikdy nás nikdo nerozdělí."
Donutilo mě to vypsat hudbu. "Daisuke nezajímá mě co se ti děje bež odtud nemám zájem řešit nebo poslouchat tvé problémy." řekl jsem a on opravdu odešel kdybych věděl co vím teď neudělal bych to jenže minulost nevrátím. na druhy den po tom co jsem ho vyhodil z pokoje jsem odjížděl, místo otce mě odvážela matka protože otec zůstal s Daisukem, který plakal a ani se nerozloučil. "zatraceni Daisuke" V autě mama zpustila co se děje a proč odjíždím celou tu dlouhou cestu jsem mlčel a pozoroval auta a lidi. nechápal jsem proč zrovna tohle potkalo moji rodinu. a v hlavě mi znělo pořad dokola slovo. "promiň" Dojel jsem z mamou na místo teprve když jsem vystoupil a dal ruku do kapsy a vytáhnul mobil z medvídkem co mam s Daisukem stejného až teprve v tu dobu mi došlo co se děje spadnul jsem na kolena a nemohl jsem uvěřit ničemu co se děje. kouknul jsem nahoru na budovu a hlavou mi proběhla věta co jsem mu řekl. " jak, jak dlouho to víte?" zeptal jsem se a čekal na odpověď ale nepřicházela zvedl jsem se a s uslzenými oči Jsem svíral mobil v ruce a rozsvítil se displej a na něm fotka mě a Daisukeho. "jak dlouho to vi on?" myslel jsem že odpověď nepříjde "od 15 lete prohlídky" byl to týden a pul a mě to nikdo neřekne? Stal jsem před Fakultní nemocnici, hrdlo se mi svíralo, a bylo mi zle ale zároveň se mi ulevilo. "díky bohu že je on v pořádku, dokud je zdraví jsem i já" řekl jsem z třesoucím se hlasem a usmál jsem se na plačící maminku objal jsem ji a ona plakala dale, dal jsem ji pusu do vlasu. netušila jak moc svého bratra a je miluju.... "miluji vás" pohladil jsem její smutnou tvař "vzkaž Daisukemu že ho Miluju a nepřestanu nikdy" dal jsem ji medvídka co jsem si dali na 10 narozenini. a pak jsem z kufrem odcházel k lékařky co na mě už čekal. mám slabé srdce a mám nádor na plicích .. jinýmy slovy umírám a mam jen 10% na přežiti budu teď dlouhou dobu v nemocnici nikdo za mnou nemůže chodit... nesmím onemocnět jinak bych umřel. Hodiny dny měsíce plače samoty mě ničili mnohem víc než má nemoc. až po pul roce ke mě konečne pustili Daisukeho. Můj stav se zhoršoval den ode dne.... doktor mi řekl že mi zbívá měsíc života .. a já ho chci prožit s Daisukem protože ho Nemiluji jen jako bratra ale jako svou lásku vím že on to tak má taky i když mi to nikdy neřekl a když vešel do pokoje musel jsem začít brečet byl jsem tak štastný sundal jsem si dýchací přistroj z úst a vyzval ho k posteli." ahoj jak jak jsi na tom?" on mě nevyděl půl roku a zeptá se na tohle??? v ruce měl velkého mědvěda a mou oblíbenou čokoládu. po dlouhé době jsem měl důvod se usmát. "ahoj jak jsem na tom? Dýchám takže žiji to je vše co potřebuješ vedet" řekl jsem a zakuckal jsem se na to po mě Daisuke skočil a objal mě jako by mě nikdy nemel pustit.. "vrat se mi Hiro potřebuji tě scházíš mi" řekl a plakal objal jsem ho a dal mu pusu do vlasu pořad jsem se usmíval a otřel mu slzy z obličeje. "měsíc prosím bud tu semnou... víc času už na tebe nemam, zůstan tu semnou. neopouštěj mě nechci tu byt sám bojím se umřít... sám" rozplakal jsem se "prosím Daisuke nikdy jsem po tobě nic nechtěl až teď"
odmlčil se a pak mě vzal za ruku položil si ji na hrudník k srdci , a to samé udělal ze svou rukou na mém hrudníku. " dokonce života slíbili jsem si to jako děti, dokud tluče mé srdce tluče i to tvé.. a odedneška moje srdce tluče už jen pro tebe. Daruji ti mou plíci jsem vhodný dárce mama a tata souhlasili." abych nenamítal mi dal prst na pusu a usmál se tak upřímně a zářivě jak jsem nikdy předtím neviděl, po dvou denním přemlouváním jsem souhlasil. a Teď je nám oběma 25 let a pořád žiji a žijeme spolu. a Ano jako pár je to zvláštní ale milujeme se vic než cokoliv jiného. jsem přesvědčen že Daisuke je můj anděl, Doktor mi po operaci řekl že nebýt transplantace a mé vůle žit bych, asi do konce toho týdne umřel protože moje plíce už nezvládali. Proto Děkuji můj Anděli že si při mě stal i když jsem to nevnímal, nehlídal jsem já tebe ale ty mě. "Miluji tě Daisuke vic než svůj život klidně se ho pro tebe vzdám" ..."to přece i já Hiro nikdy nás nikdo nerozdělí."

Lee Junki-J Style
12. prosince 2011 v 16:03 | Hiroki
|
Music
Smash - Emergency
12. prosince 2011 v 13:05 | Hiroki
|
Music
MBLAQ (엠블랙) - Mona Lisa
9. prosince 2011 v 21:27 | Hiroki
|
Music
MBLAQ-Stay
9. prosince 2011 v 21:23 | Hiroki
|
Music